Prvním krokem je převedení příjmů z prodeje emisních povolenek z Fondu životního prostředí, z něhož toužil ministr Chalupa udělat cosi ve stylu „zelené banky“, přímo do státního rozpočtu.
Ty peníze ale nejsou úplně volné, polovinu z nich musí Kalousek podle směrnice EU stejně utratit za ekologii. S druhou může volně nakládat.
V úsporné době, kdy už se omezují valorizace důchodů a v asi nejhorší ekonomické konstelaci zvedá DPH, je rozumné dát na ekologické dotace jen povinné minimum a zbytek využít na něco naléhavějšího.
Dotovaná tepelná čerpadla, kotle na biomasu a nízkoenergetické domky jsou pěkné věci ve chvíli, kdy si je dotovat můžeme dovolit. Ne když se šetří i na podstatnějších věcech. Na tu druhou, na ekologii nezbytnou polovinu je ale potřeba dobře dohlédnout.
Plán rozdělit ji mezi ministerstva, aby si ekologicky zateplila svá sídla, není nejšťastnější. U původních dotací Zelená úsporám platil aspoň jednoduchý princip, že kdo dřív přijde, dřív dostane.