Říkáme-li Breivikovi vrah, je to svým způsobem urážka třeba nějaké ženy, která v afektu zabila nožem svého manžela. Breivik je terorista, tudíž je nutné prozkoumat jeho motivace, plány, případné spojení se sítí jiných pachatelů atd. O tom všem mají média určitě referovat.
Ale musí kvůli tomu ukazovat Breivikovu nadutou a samolibou tvář, jeho „templářský pozdrav“, vystavovat titulky opřené o jeho výroky („nejpůsobivější útok od války“) a předvádět, jak roní slzy nad vlastním pomateným filmem?
ČTĚTE TAKÉ: |
Německý týdeník Die Zeit široké mediální krytí Breivikova procesu hájí. Píše, že detailně sledována medializován byl i proces s Adolfem Eichmannem před padesáti lety. Ale to jsou nesrovnatelné věci. Eichmann, hlavní manažer „konečného řešení židovské otázky“, symbolizoval loajalitu subalterního úředníka. Tak jako ke třetí říši byl loajální i k izraelskému soudu a obšírně vypovídal.
Proces s ním měl doložit, jak se národ Goetheho, Heineho a bratří Mannů nechal strhnout k podpoře genocidy. Breivik je nesouměřitelný. Medializací procesu se snaží dotáhnout to, na co mu nestačily náboje. A nikdo nemusí zkoumat, že by se Norové dali strhnout k jeho podpoře.
Smažme tu nadutou tvář. Neprokazujme jí službu. Co se Lidovek týče, alespoň na titulní straně se už neobjeví.