Obdivuji ženy ve vysoké politice. Mají to vedle tradičního sebevědomého a arogantního politického chlapáctví těžké. O Julii Tymošenkové, bývalé ukrajinské premiérce, později vůdkyni ukrajinské opozice, se svého času říkalo, že to je jediný chlap ve vládě. Imponovala mi její krása a symbióza něhy s tvrdostí.
ČTĚTE TAKÉ: |
Její životní příběh mladé podnikatelky, která začala s ošuntělou půjčovnou videokazet ještě v dobách podnikání nepřejících, a nakonec se stala jednou z nejbohatších osob v zemi. A vlastně ji obdivuji i dnes. Držím jí palce. Julii Volodymirovně Tymošenkové totiž hrozí nejen spousta let kriminálu, ale i to, že zmizí v propadlišti dějin jako nespravedlivě vězněná, leč přesto podvodnice.
Zrekonstruované gulagy
Rusové poslali svého slavného vězně Michaila Chodorkovského do trestanecké kolonie za údajné ekonomické zločiny. Tymošenková dostala sedm let za to, že uzavřela v roce 2009 s ruským premiérem (od pondělka už zase prezidentem) Vladimírem Putinem dohody o dodávkách pro Ukrajinu prý příliš drahého plynu.
Teď začal další proces a Tymošenkové nejspíš za finanční machinace a daňové úniky v době, kdy vedla soukromou firmu „Jednotné energetické systémy Ukrajiny“, napaří další roky žaláře. Nemá cenu rozebírat, čeho se dopustila či nedopustila. Stačí ocitovat dobře informovaného zpravodaje skvělé rozhlasové stanice Echo Moskvy Sakina Ajmurzajeva: „Není to žádná světice. Ale je ve vězení z důvodů, kvůli kterým by měla sedět polovina politické elity Ukrajiny.“
Jinými slovy, co se dělo v postsovětské ekonomice v 90. letech a jak tehdy šikovní lidé bohatli, by vydalo na nejeden trestní spis. Kdyby měli být všichni za svůj vynalézavý vztah k tehdejším zmateným zákonům souzeni jako Tymošenková s Chodorkovským, bylo by nejspíš nutné rekonstruovat stalinské gulagy. Barák by spolu mohli sdílet Janukovyč s Julií, s Chodorkovským i Putinem. Což by ale nemuselo skončit dobře.
Nejsou v jednom pytli
Jenže není jeden jako druhý. Přinejmenším Chodorkovskij si jako jediný z té čtveřice své dávno odseděl a má nejspíš naseděno dopředu. Zato Putin s Janukovyčem pokračují v krytí svých kumpánů, kteří se dopouštějí mnohem horších prohřešků než Chodorkovskij, ale vykupují se absolutní poslušností a loajalitou carům. K tomu oba prezidenti zaštítěni svou funkcí mohou porušovat zákon v jeho nejzákladnější podobě – šlapat po lidských právech, dopouštět se přinejmenším politické korupce či podřídit si soudní moc, což dokonce odporuje zákonu nejzákladnějšímu – ústavě. Při pohledu na nemocnou Tymošenkovou a lety věznění otráveného Chodorkovského by se měli zamyslet nad rčením „všeho do času“ nejen ruští a ukrajinští politici.
Nicméně, nechci je všechny házet do jednoho pytle. Nejsou si podobní charaktery, inteligencí, ani mírou slušnosti, lidskosti a poctivosti.
Tymošenková není Chodorkovskij v sukni
Tymošenková nejen uzavřela sporné dohody s lišákem Putinem, se kterým normální člověk nebude uzavírat ani dveře od výtahu. V novém procesu expremiérku obviňují z podobných zločinů, za které uvěznili Chodorkovského. Oba obchodovali v 90. letech s energetickými surovinami. Oba využili příhodné situace, matlanice v zákonech, a bleskově i pohádkově zbohatli. Co bylo legální tehdy, nemusí být legální dnes.
První markantní rozdíl mezi Tymošenkovou a Chodorkovským spočívá v tom, že Julie Volodymirovna už tehdy s mocí reprezentovanou premiérem Lazarenkem kolaborovala a využívala svých ženských i profesních vnad, snažila se stát součástí státního aparátu, a tak učinit své bohatnutí ještě progresivnějším, což se jí nakonec povedlo. Chodorkovskij podnikal nezávisle na moci, konkuroval jí a později i tvrdě kritizoval.
Další rozdíl spočívá v tom, že přítel a parťák Tymošenkové pan Lazarenko sedí už leta v americkém vězení za finanční machinace, parťáci Chodorkovského buď sedí v kriminále ruském, jsou mrtví nebo utekli na západ, aby se mřížím vyhnuli. Ne, tihle dva, Chodorokovskij a Tymošenková, prostě nejsou ze stejného těsta.
Manželka Chodorkovského, jeho děti, nakonec i rodiče zvolili výjimečně sympatický postoj vůči strašné nespravedlnosti, která je postihla. Důstojně, klidně, důsledně a velmi kultivovaně trvají na svém. Chodí poctivě do trestanecké kolonie i k soudu a statečně nazývají věci pravými jmény, včetně jména Putinova. Riskují mnoho, ale zemi, kde si odpykává trest Michail Borisovič, neopustili. Nemám za zlé panu Tymošenkovi, že u nás požádal o azyl, ani našim úřadům, že ho dostal. Škoda, že takto vstřícní a soucitní nejsou naši byrokraté vůči ohroženějším druhům, než je on.
Prezidenti se společným kreditem
Naopak co oba případy spojuje, je státní moci zaprodané soudnictví, vyděšení soudci, politiky řízení prokurátoři. Hlavním soudcem se stává v našich případech Janukovyč a Putin. Přiznám se bez mučení. Pan prezident Janukovyč mi je opravdu málo sympatický. O jeho schopnostech, mravním kreditu a počestnosti vážně pochybuji. V otázce bezúhonné minulosti mám dokonce jistotu: své si též odseděl. Pan prezident Putin si zatím nic neodseděl, ale s minulostí, současností, a bezúhonností je také na štíru.
Tymošenková a Chodorkovskij si zkrátka takové prezidenty nezaslouží. Zato si oba zaslouží nejen nezávislý soud, ale i kvalitní léčbu. V případě Tymošenkové to je věc aktuální. Jenže stejně, jako si dobrého lékaře zaslouží ona, zaslouží si ho všechny její kolegyně z Kačanovské kolonie v Charkově. Takže příště by si němečtí profesoři měli vzít více volna a prohlédnout všechny ukrajinské ženy v pruhovaném. Pak by měli zajet za vězněným společníkem Chodorkovského panem Platónem Lebeděvem do ruského lágru, protože ten je opravdu hodně nemocný. Že by se někdy hovořilo o jeho léčbě v zahraničí, se fakt nepamatuji. Ani jemu by asi nepřišlo na um o takovou věc žádat.
Zase plyn
Stejně jako si východní mocnáři vybírají své oběti a předhazují je soudu podle toho, jak se jim kdo líbí, jak jim vadí, šlape na paty a konkuruje, tak si Evropa vybírá ty, za jejichž práva se bude bít a kvůli kterým bude vyhlašovat bojkot. Obávám se, že rozhodování evropských politiků je řízeno nikoliv principem rovnosti před chartou o lidských právech, ale stejně jako v případě ruských a ukrajinských soudů účelovou výběrovostí.
Rusko je prostě moc velké, nebezpečné, Putin příliš tvrdý a neústupný a ruský plyn moc důležitý pro evropské voliče a oligarchy. Tymošenková má štěstí, že Ukrajina žádnou ropu a plyn nemá. Jinak by k ní nikdy německý lékař nedorazil a na tribunách by při Mistrovství Evropy ve fotbale mírumilovně fandili Janukovyč s Merkelovou obleženi evropským parlamentem.
Pokud Evropa ve svém spravedlivém hněvu chce bojkotovat blížící se fotbalové ME na Ukrajině, měla by ukázat, že „politika dvojího metru“ je pro ni nepřípustná. A že Ukrajina a Rusko jsou si co do trestů za nedodržování lidských práv rovny. Doufám tedy, že si moji politici nechají ujít i tu ruskou zimní olympiádu.
