Ale zpátky k frázi, kterou včera ruský mocnář zahájil summit Rusko-EU v krásném Sankt Petěrburku: "Dokud existují pro občany Ruska a EU vízové bariéry, skutečné partnerství není možné."A hned se zastal novinářů, pravda, svých oblíbených, které s sebou vozí na zahraniční turné. Prý, když ho doprovázeli do Německa a Francie, dostali vízum na pouhý jeden jediný den. Jejich víza údajně končila ve chvíli, kdy probíhala velká tiskovka. "No a co, měli vstát a odejít?" dotázal se Putin, aniž by čekal odpověď.
Vzhledem k tomu, že ústředním tématem summitu má být katastrofální a hodně dramatická situace v Sýrii, mohlo by se zdát, že Putinovo vízové preludium má naznačit možnost jistého obchodu. My vám předhodíme Bašara Asáda, roztrhejte si ho na kusy a zapijte to krví jeho generálů, vy nám ale za to otevřete vrata do Evropy. Však mu to už v roce 2003 slíbil tehdejší předseda Evropské komise Romano Prodi.
Horkokrevný Ital to ale plácnul trošku neuváženě, protože od té doby uplynulo dlouhých devět let a Evropa se Rusům stále bojí otevřít svou náruč. Jejich kontrolovaný příliv do některých oblastí je tak intenzivní, že si jen stěží představit příliv nekontrolovaný.
Trošku tu naléhavost Putinovy žádosti pustit do EU východ se vším všudy (rozuměj i s těmi občany Tádžikistánu, Číny, Kazachstánu, Uzbekistánu, potažmo Afghánistánu, Turkmenistánu, Kyrgyzie, Pákistánu, Indie, Iránu atd.) chápu. Jen nevím, jak to udělat se zoufalými lidmi, co na ještě vzdálenějším východě překračují vesele nepříliš pečlivě střežené hranice s Ruskem. Přiznám se. Právě obyvatelé těchto zemí patří k mým nejoblíbenějším.
Většinu z nich bych s radostí přestěhovala do Středočeského kraje a věřím, že by se tady kvůli jejich přítomnosti ukazatele kriminality nezhoršily ani o píď. Chudé vdovy s dětmi, ze kterých by mohli být slušní a platní občané ČR, beru. Stejně jako mladé rodiny, které se chtějí vymanit tvrdým tradicím a začít nový život. Staré a nemocné, i když by nezřízeně zatížili naše zdravotnictví a státní rozpočet, by člověk také nevykopnul.
Nakonec milióny slušných Rusů, kteří představují drtivou většinu obyvatel Ruské federace, bych také moc ráda ušetřila nepříjemné, zdlouhavé, drahé a nedůstojné procedury – žádosti o vstup do svobodného světa. Jenže tuším, že by se k nám vydali (ještě ve větším počtu než dosud) i ti, ze kterých mám drobné obavy: mafiánské struktury, členové drogových kartelů, ozbrojených band a teroristických skupin. Jestliže by se jim celkem snadno podařilo podplatit ruské pohraničníky, a tok osob, zvířat i zboží včetně výnosů z makových plantáží směrem na západ by se tak stal nekontrolovatelným, s uplácením zahraničních diplomatů, kteří disponují mocí udělit a neudělit vízum, mají dozajista více práce. I když v případě nejmenovaných vyslanců středo a východoevropského práva a pořádku to jde celkem hladce. Mám to osobně vyzkoušené.
Fronty před ambasádami
Jak slušnou většinu od nevychované menšiny oddělit zatím nevím, a tak bohužel víza platí pro všechny. A mně to při zvaní svých známých a příbuzných dělá určitě větší problémy než panu ruskému prezidentovi, když veze na zahraniční turné tlupu svých věrných zpravodajů.
Jinak se ale po pravdě řečeno panu Putinovi nedivím, že ho ponižující fronty před ambasádami a čekaní na to, až mi do pasu vylepí nálepku, která mi dává pár dnů na cestování po jinak bezhraniční Evropě, štve. Ostatně, mohla bych o vízových problémech vládci Kremlu hodně vyprávět. Vydalo by to klidně na tisíc a jednu noc. Jenže nejsem Šeherezáda. Mám obavy, že i kdybych byla, asi by mne tak dlouho poslouchat nevydržel.
ČTĚTE VÍCE: |
Má teď v posledních dnech napilno. Jako by chytil roupa. Hnedle z Běloruska (to si zvolil symbolicky jako první cíl svého putování po světě poté, co ho potřetí Rusové posadili na kremelský trůn) k Angele Merkelové a do Paříže. V pondělí večer, jen se zbaví evropských lídrů, vydá se do Číny. V rámci summitu Šanghajské organizace pro spolupráci posedí i s afghánským prezidentem Amidem Karzájím a íránským Mahmoudem Ahmadínežádem. Jak by bylo prima, kdyby se choval jako prostředník a bylo po něm možné poslat některým nekomunikativním vůdcům pár vstřícných vzkazů.
Putin nekope za evropský tým
Jenže Putin kdepak. Necítí se být součástí evropského prostranství, nekope za evropský tým. Hraje jen sám za sebe. S iránskými i afghánskými lídry si bude vařit svoje východně orientální polívky, a nic víc. Což je v dnešním světě protkaném globalizací poněkud archaické. Pak ještě zaskočí do Kazachstánu a Uzbekistánu. Tady možná o krůček postoupí v reinkarnaci svého milovaného Sovětského svazu.
Kdysi přece prohlásil, že neví o větší geopolitické katastrofě minulého století, než o rozpadu této totalitní hydry. A tak dnes jeho ambice vytvářet otevřený prostor od Lisabonu po Vladivostok poněkud děsí. Kdyby si dal větší pozor na to, co na mezinárodních fórech říká, jak se chová, komu dáván ultimata, čeho lituje, koho zavírá do cel a o co usiluje, kam jezdí a s kým se miliskuje, možná by to s těmi vízy přece jen šlo rychleji.
