Někdy je užitečné opakovat i banálně známé pravdy. Proto klidně zopakujme, že vazba není součástí trestu, ale pouze jedním z nástrojů hledání spravedlnosti. Člověk ve vazbě je právně vzato nevinný, a kdo tomu nevěří, ať si připomene bývalou ministerskou náměstkyni Jourovou. Byla ve vazbě, ale potom soudně očištěna a právní stát v takovém případě platí odškodnění. Ale znamená to snad, že předtím se může inspirovat ruskou praxí?
Ne, podmínky vazby nemají mít parametry vězení, ale civilizované justice. A pokud je nemají, mělo by nás zajímat, co se s tím dá dělat. Tento stát nemá prostředky na to, aby pro vazebně stíhané stavěl de facto penziony, jak je tomu v Norsku pro teroristu Breivika. To však neznamená, že by nemohl připustit jakýsi nadstandard.
Nadstandard (třeba běžně tekoucí teplá voda) za příplatek evokuje nerovnost lidí před zákonem. Je přece dostupný jen tomu, kdo na to má. Jenže stát, který umožňuje vyměnit vazbu za zaplacení kauce, nepopře, že placený nadstandard už sám připustil.