Dodavatel s falešnou smlouvou v kapse se vymlouvá na podomního obchodníka a předstírá, že nemůže dělat víc než sestavit černou listinu špatných obchodních zástupců. Energetický regulační úřad proti téhle praxi „zasahuje“ Etickým kodexem obchodníka s energií. Kodex má zavazovat obchodníky ke slušnosti – ti, kteří se na něj vykašlou, budou vyškrtnuti za seznamu solidních obchodníků a jejich prohřešek „může být úřadem posouzen rovněž jako správní delikt“.
Tedy postih prakticky veškerý žádný – zákazníci, na které útočí zločinní obchodní cestující, nikdy nebudou pátrat na internetu po poslední verzi seznamu poctivých obchodníků, budou se muset domáhat nápravy na vlastní náklady občanskoprávní cestou a regulátor bude káravě hrozit prstem.
Kontrolovat podomní prodejce není nemožné, ani tak náročné, aby to obchodník s energií nezvládl. Nechce-li to dělat, musí jej k slušnému chování donutit regulátor (má-li být k čemu). Třeba tím, že vyhlásí jasně za jakých okolností sebere firmě, která programově okrádá zákazníky a vymlouvá se na obchodní zástupce, licenci, to je totiž jediná hrozba na kterou obchodníci uslyší.
Regulátora, který se bojí razantně zasáhnout, protože by z toho mohla být arbitráž, občané nepotřebují, ani nemají za co platit. Člověk by si myslel, že se už nikdy nevrátíme do devadesátých let, kdy stát jen udiveně přihlížel gangsterským praktikám a předstíral bezmoc.
