V tomto světle vypadá iniciativa Borise Šťastného a Stanislava Polčáka jako pokus o špatný vtip. Kdyby se jim povedlo do zákona propašovat ustanovení, které obecnímu zastupitelstvu dovoluje zakázat nahrávání, trvalo by mnoho měsíců, než by tenhle nesmysl Ústavní soud zrušil. A lze předpokládat, že škody v této době napáchané zlovolnými zastupiteli by tito zákonodárci nikomu nehradili.
Koalice si nemůže dovolit, aby na ní ulpělo podezření, že hodlá podporovat netransparentní a korupční jednání, a proto bude muset návrh obou pánů přinejmenším předělat. Možná by pro budoucnost pomohlo, kdyby jim v klubech nechali pětsetkrát opsat větu: Nebudu měnit zákony v oblastech, kterým nerozumím.