Tvůrci oblíbeného satirického pořadu Gumáci tehdy do jednoho z dílů zapracovali i právě předávku předsednictví Čechům. Tedy respektive Sarkozyho snahu vládnou Unii dál sám a s nikým se o moc nedělit. Což byla samozřejmě nadsázka, ale zas ne tak úplně daleko od pravdy. Gumový Sarkozy tehdy ve skeči říkal: „Proč bychom to měnili? Nenecháme přece předsednictví nějakým Rumunům.“ Když na to moderátor namítl, že obyvatelé České republiky nejsou Rumuni, tak odvětil: „To je stejný, Rumuni, Češi, Bulhaři, všechno to jsou cikáni. Stačí, že šéf Komise Barroso je Portugalec. Ještě aby nás komandovali nějací Čečenci. Prezident Evropy, to je vážná práce – mluvit s Američany, navštívit britskou královnu, vše v obleku… Češi jsou špatně oblečení, jezdí na povozech a jedí kukuřici.“
Samozřejmě celé je to satira, jenže kdo sledoval kroky francouzského prezidenta Sarkozyho, musel si časem vlastně říct: Ani by mě nepřekvapilo, kdyby něco takového řekl v reálu, třeba aspoň sám pro sebe někde v soukromí. Vždy chtěl mít tu největší moc jen on, takže na něm bylo vidět, jak ji nerad předává právě Čechům. Nebo i Bulharům, či Rumunům, další národům, které gumák Sarkozy jmenoval – těmito národy i opravdový prezident v Elysejském paláci dost pohrdal a všechny je házel na jednu hromadu. Ve stejném duchu pak zacházel i s občany z těchto zemí, většinou Romy, kteří se ocitli v jeho zemi. Nezabýval se příliš nějakým dlouhotrvajícím řešením. Jejich nelegální tábořiště byla prostě hromadně ničena a oni vyhošťováni z Francie a posíláni zpět do Rumunska. Tehdy si za tento nekompromisní postup vysloužil i kritiku od bruselských institucí. „Vzniká pocit, že lidé jsou vykazováni z jedné členské země EU jen proto, že patří k jisté etnické menšině. Myslela jsem, že Evropa již nebude svědkem podobné situace po druhé světové válce," reagovala na jeho kroky eurokomisařka Viviane Redingová. Sarkozy si z toho ale nic nedělal, vzkázal jí, že jeho úředníci žádnou francouzskou ani unijní legislativu neporušují a že jestli má s deportacemi Romů problém, tak ať je přijmou v její zemi, v Lucembursku.
Letos v květnu vystřídal Sarkozyho v prezidentském křesle François Hollande a tak nějak se počítalo s tím, že praxe vyhánění Romů skončí nebo alespoň vymyslí nějaké lepší řešení. Jenže před nedávnem přišly z Francie opět zprávy (je zajímavé, že se to vždycky děje přes léto), že byla zlikvidována další tábořiště a bez střechy nad hlavou zůstaly desítky lidí včetně dětí. (plus kdo se jakože dobrovolně vrátil do Rumunska, dostal 300 eur stejně jako v minulosti). Vlna kritiky se proto snesla i na novou hlavu státu a francouzský kabinet. Jenže jak se teď ukazuje, přece jen tu změna oproti Sarkozymu je. A to velká. Minulý prezident se o romské problematice nijak zásadně bavit nechtěl, ten současný by toto téma rád řešil i na evropské úrovni. Francouzská vláda proto prý požádá kyperské předsednictví, aby téma Romů a jejich začlenění do společnosti, zařadili na jednání summitu EU, který se bude konat v Bruselu od 18. do 19. října. Oznámil to alespoň francouzský premiér Jean-Marc Ayrault po jednání vlády, které se uskutečnilo tuto středu.
Navíc se Francouzi i rozhodli, že zmírní omezení pro práci Romů ze zemí Evropské unie (Bulharsko a Rumunsko dosud nemají zcela zpřístupněn vstup na francouzský trh). Bude například zrušena zvláštní daň, kterou musel zaměstnavatel zaplatit, když zaměstnal Roma z Bulharska či Rumunska. A také bude rozšířeno množství profesí, které budou moci Romové vykonávat. A v neposlední řadě: pracujícím Romům prý stát pomůže s bydlením. (Ve Francii se nachází asi 15 až 20 tisíc obyvatel východní Evropy, 90 procent z nich pochází z Rumunska, zbytek většinou z Bulharska) Samozřejmě ihned přišla kritika (což se dalo čekat) z pravicové Sarkozyho UMP. „Ve Francii je práce, je tu levné bydlení, přijeďte a usaďte se ve Francii…Socialisté opět cizincům říkají, že Francie je Eldorado. Jenže kdo za to všechno zaplatí? Francouzi,“ okomentoval rozhodnutí vlády Christian Estrosi, náměstek primátora francouzského města Nice.
Další věc, kterou Sarkozy neřešil, byl fakt, že deportovaní Romové dost často například v Rumunsku pobyli zase jen chvíli a opět se vrátili do Francie. Hollande, jak to tak vypadá, chce najít nějaké koncepční řešení a rád by o něm jednal i se zástupci Bukurešti a Sofie. Což je taky významný posun. Samozřejmě těžko říct, jaká bude doopravdy realita, nicméně zdá se, že s Hollandem se přeci jen časy mění, tedy alespoň pokud jde o romskou problematiku. Uvidíme příští léto, jestli zase budou francouzská média informovat jen o likvidaci nelegálních tábořišť, nebo už budou mít k dispozici i nějaké šťastnější příběhy lidí, kteří v zemi začali normálně žít, mají kde bydlet i práci a není potřeba je nikam deportovat.
