Tedy po „skutečné pravdě“, a nikoli po tom, k čemu docházejí historici na základě dostupných pramenů.
Existují-li záznamy z jednání vítězných stran z voleb 1992, jistě nebude jejich otištění bez zajímavosti. Nicméně povaha události vylučuje, že by kdy mohli být uspokojeni vyznavači pravdy pravdoucí.
Vůle po nalezení spiknutí při jednacích maratonech nezmizí ani s plynoucím časem. A milovníci „co by – kdyby“ budou nadále konstruovat chiméry Československa jako středoevropského Švýcarska, případně „dokazovat“ zločinnost hlavních protagonistů. Na úspěchu obou následnických republik to však nic neubírá.
