U nás se neví nic: jestli se ušetří ani jak to má vypadat. Bývalé vedení ministerstva kultury si na realizaci svého nápadu našlo mouřenína, který velmi toužil stát se ředitelem "Spojených oceláren". A tak plnil úkoly, jako by nevěděl, že mouřenínové, když poslouží, končí.
Dnešní ministerstvo to vidí jinak, ale v záležitosti také tápe a mění rozhodnutí. Nejspíš jsou ve hře i politické tlaky. Přece jenom je ale komické, když mouřenína, tedy ředitele Národního divadla Černého, odvolává za to, co mu samo nařídilo.
Není to šťastný krok, ničemu nepomůže a svědčí o neznalosti a podceňování toho, co umí divadelní prostředí. Protože divadlo, když se namíchne, dokáže neuvěřitelné kousky. A od té doby, co ho máme, si ho žádný ministerský úředník neuloupl.
Kdyby zvítězil zdravý rozum, nechali by ministerští ředitele na svém postu do konce funkčního období. A už dávno by měli po ruce jasnou koncepci. To znamená také, kolik peněz na to všechno bude k dispozici. A výběrové řízení? To už mělo být dávno skončené a designovaný ředitel se už měl nejméně rok u Černého v ředitelně zaučovat.
