Na to, jak nehostinnému prostředí je dnes vlastenectví vystaveno, má tuhý kořínek. Jak ukazuje průzkum Jací jsme Češi?, i když si myslíme, že se jinde třeba žije líp, vlastenectví kupodivu není negativní pojem.
I pro dnešní studenty je takové, jaké by mělo být vždy – směs daností a aspirací: obdivujeme ty, kteří se dokázali univerzálně prosadit, ale ceníme si i toho, co popravdě není nijak jedinečné (některé sousední země mají výraznější přírodu i delší historii). Že mezi hrdiny dominují sportovci a nejvíc nám leží v žaludku politici?
Sportovní fandění je poslední tolerovaný šovinismus a právo nadávat na vládu (na naši vládu – vůči cizím bychom si to nedovolili) je výsostným znakem demokracie. Jeden tip: pokud vám repertoár vědeckých osobností v průzkumu přijde chudý a vlastenectví máte spíš za iracionálnost, přečtěte si něco od největšího světového teoretika nacionalismu, pražského Žida Ernesta Gellnera.
