Řekněme, že jsme se za ta léta naučili jakž takž kontrolovat ministerstva. Bohužel však musíme dodat: nad šílenostmi v jiných institucích či v krajích žádná kontrola není. Kauzy Rath či IZIP otevřely oči i posledním naivům.
ČTĚTE TAKÉ: |
Podezřelý prodej jen ukazuje krajně nešťastnou situaci, kdy de facto státní instituce (VZP) není součástí exekutivy. Vláda od nás pod hrozbou násilí vybírá daň jménem zdravotní pojištění – ale zároveň ta samá vláda není schopna kontrolovat, co se s těmi penězi děje. Pojišťovna vybere zhruba 150 miliard – ale pokud se rozhodne dát ročně dvě stě milionů na chod systému IZIP, ani premiér tomu nezabrání. A když se konečně k očistné akci proti takové zlodějně rozhoupe, riskuje konec celého kabinetu.
Zároveň ale poctivě přiznejme: za dnešní schodek VZP nemůže. Její příjmy jsou závislé jen a jen na tom, kolik lidí má práci. Kdyby bylo pojištění dvousložkové – jedna pevná, druhá procenta z výplaty –, dalo by se pravidelným výpadkům předejít.
Za cyklické krize zloději nemohou. To však neznamená, že by přestali být zloději.
