Předseda Nečas, který pravděpodobně svou pozici uhájí, slibuje „novou vizi“, nazvanou Cesta k důvěře. Jenže jak může důvěru šířit politik, který je extrémně nedůvěřivý i ke svým nejbližším straníkům?
Ono se asi občanským demokratům těžko vysvětluje po volbách, ve kterých dostali brutální nakládačku, že žijí v nejlepším z možných světů. Přitom není zdaleka tak těžké uvědomit si, že pokud bude strana voličům nadále nabízet tytéž politické výkony a s nimi spojené persony, je marginalizace zaručena.
K TÉMATU |
Jakkoli může Petr Nečas působit málo vůdcovsky, je politikem, který se o změnu pokouší a který ví, že jinak než pomalu a bolestně se strana nezmění. Slibuje-li někdo snadnou a rychlou obrodu, tak v nejlepším případě lže.
Nejhorší možnou budoucnost by si strana vybrala ve chvíli, kdyby v touze po nových lidech vytvořila svého modrého Paroubka – politika dostatečně prázdného, avšak mediálně zručného a bez skrupulí. S takovým lze lehce dovládnout do řádných voleb, ale nikoli už sestavit nějakou příští koalici.
A o všechny příští koalice budou na kongresu občanští demokraté bojovat, tedy pokud se nechtějí věčně mezi sebou hádat o to, kdo z nich je na světě nejpravověrnější.