Když fabulovali atomový hřib v Krkonoších a propašovali ho do vysílání České televize, bylo to drzé i vtipné. Jenže už když fabulovali své osobní doklady (Občan K), narazili na zájem státu – ten tomu říká padělání. A když teď v rámci Umění zveřejnili telefonní čísla poslanců i prezidenta, překročili hranu.
Ztohoven přestali realitu fabulovat a začali ji vytvářet. Z toho, co se dalo pokládat za gymnaziální humor, recesi či happening, se stala šmírácká obsese. Proti ní působí i takový Karel Randák jako nezaujatý pozorovatel.
Jistě, umělec to tak nevnímá. „Vytrženo z kontextu to může vypadat, že jsme jen zveřejnili čísla, ale tak to není,“ říká lídr Ztohoven Roman Týc. Jenže v jiném kontextu to může připomenout jiné, a sice dost neblahé situace. Třeba když noviny v Británii otiskly adresy pedofilů. Nebo když u nás za hilsneriády Katolické listy zveřejnily adresu profesora Masaryka a navíc popsaly, která okna patří k jeho bytu.
Skupinu Ztohoven zajímá, jak se s tím návštěvníci výstavy popasují. „Poskytli jsme jim ten nejpřímější způsob demokracie,“ tvrdí její mluvčí Petr Žílka. Myslí to vážně, když likvidaci soukromí pokládá za nejpřímější demokracii? Pokud ano, můžeme odhadnout příští počin Ztohoven – zřejmě umístí kamery na záchody.
PETRÁČEK: Ztohošmíruven
Skupina Ztohoven kráčí ve stopách Pavla „Atentátníka“ Vondrouše. Nestřílí sice na ústavní činitele ze špuntovky, ale podobně podřezává větev pod svým původním žánrem – recesí či happeningem.
