Nepolitickou politiku si na konci 70. let pod dnes už těžko představitelným tlakem StB vysnila část českého disentu: reálný socialismus, ale i západní model stranické demokracie nahradí malé občanské iniciativy vedené idealistickými charismatiky. Po Listopadu ta představa neměla šanci a i Václav Havel se k ní rychle přestal znát.
Jenže jeho protivníci mu ji dál otloukali o hlavu. Neempatického Klause jako kdyby tehdy nezajímalo, co bylo před začátkem 90. let, a nezajímá ho to ani dnes, když uvažuje o současném Slovensku. Přitom kdo jiný než on by měl oficiálně učinit postřeh, že Slováky úlek, že Vladimír Mečiar je zavede někam do prostoru na východ od Západu, vedl ke zbrklému útěku vpřed, který skončil až v eurozóně a účastí na nepopulárním eurovalu?
Pokud nepolitickou politiku chápeme jako emotivní odmítnutí zla, na Slovensku stále ještě doznívá. Klaus však už asi dospěl do stadia, kdy ho zajímá hlavně Klaus v 90. letech. Je to poučný příklad, kam až člověk může dojít z rozumné výchozí pozice, když jde dlouho sám.
KAISER: Klaus má jediné měřítko: já
Středoevropská politická komparatistika je oblíbený žánr. V pondělí se do něj zapojil Václav Klaus, když při setkání se svým slovenským kolegou Ivanem Gašparovičem mezi důvody pro úspěch samostatného Slovenska uvedl, že jim tam neřádila nepolitická politika.
