Byl to Miloš Zeman, kdo se rozhodl učinit tématem voleb problém, o němž jsme si mysleli, že byl na vnitrostátní úrovni jednou provždy politicky uzavřen nálezem Ústavního soudu v kauze Dreithaler v roce 1995, na bilaterální úrovni Česko-německou deklarací v roce 1997 a na evropské úrovni právními posudky, jež si objednal Evropský parlament při projednávání vstupu ČR do EU v roce 2002.
A byl to Karel Schwarzenberg, kdo, místo aby stručnou a jasnou odpovědí toto téma odsunul, musel být jako vždy originální a nepřímo označil prezidenta Beneše za válečného zločince. A už to jelo. Zatím nejhlouběji kampaň klesla, když Zemanův tým recykloval nesmysly skurilního antisemity Adama B. Bartoše.
Negativní kampaň je v politice běžná, a dokonce i prospěšná, pokud se udrží na určité úrovni. My jsme z ní spadli hodně hluboko, do bláta, jež se v klidných dobách daří držet na okraji společnosti. Údajní dospělí se předvádějí tak, že se za ně děti musí stydět - v případě ředitele gymnázia PORG Klause ml. to platí v podstatě doslova.
Zemanův tábor je zřejmě ochoten udělat pro vítězství v podstatě cokoli a Schwarzenbergův v podstatě nic. Jako by pro ně bylo příjemnější opájet se svým odcizením od většiny než vyhrát volby. Jen věštci umí předpovědět, zda negativní vývoj kampaně vyburcuje víc lidí k volební účasti, než jich odradí. Už teď ale vydal smutné svědectví o úrovni politických a společenských elit.
