Spíše se uplatní poučka von Clausewitze. Slavný pruský generál tvrdil, že válka je politika vedená jinými prostředky. Teď se to obrací: Politika je válka vedená jinými prostředky.
Miloš Zeman je široce – nejen z vyhraněného „knížecího tábora“ – pokládán za symbol opoziční smlouvy. A i když tu symboliku sám Schwarzenberg nijak zvlášť nezdůrazňoval, oživil ji současný prezident. Přiznáním, že bude hlasovat pro Zemana, i takovým detailem, jako byla SMS strašící emigrací pro případ Schwarzenbergova vítězství, upevňoval v lidech přesvědčení, že spojenectví Klause se Zemanem z let 1998–2002 nebylo jen krátkodobé a účelové, ale že je fundamentálnější, de facto rovněž táborové.
V tomto smyslu bude vztah schwarzenbergovského tábora k prezidentu Zemanovi stejný, jako byl k prezidentu Klausovi – válka vedená jinými prostředky.
ODS pak přispěla k tomu, že tuto „válku“ nebude schwarzebergovský tábor vnímat jen jako boj se zarytými klausovci, ale i jako zápas s celou původně Klausovou stranou, jejím étosem a ideologií. Z ODS – s výjimkou Přemysla Sobotky těsně po prvním kole – nezazněla jasně vyřčená a nepodmíněná podpora pro Schwarzenberga. A i když premiér Nečas myslel svou podporu před druhým kolem dobře, tedy tak, aby byla přijatelná pro co možná nejširší segment ODS, v paměti „knížecích“ zůstanou slova o skřípajících zubech.
Není to přímý důsledek přímé volby. Ta však přispěla ke skladbě finalistů – a ta jiný důsledek nepřipouštěla.