„Jan Palach se nezapálil na protest proti Komunistické straně Československa,“ řekl Grebeníček, „jeho sympatie patřily především reformním komunistům.“ Co je na tom hrozného?
Proč Jana Černochová mluvila o „demagogii hraničící s fanatismem“ a Miroslava Němcová o „naprostém převrácení faktů“? Sama si přece pamatuje dobové reálie i atmosféru. Dobře ví, že Palach nebyl antikomunistou - stejně jako drtivá většina společnosti. A přitom vystupuje, jako by byla svatokrádež toto prohlásit. Jako by byl Palachův příběh kanonizován do evangelia a on sám do role vykupitele a mesiáše.
ČTĚTE TAKÉ |
Tím vůbec není řečeno, že o jistou svatokrádež nešlo. Nespočívala ale v tom, co řekl Grebeníček, nýbrž v tom, že to řekl právě on. Pro osvěžení: Grebeníček do KSČ vstoupil v době (1975), kdy musel vedle sovětské okupace rituálně schválit i domácí normalizaci - tedy to, proti čemu Palach burcoval. Tím se zařadil mezi ty, kteří Palachovu výstrahu před rezignací pošlapali. A reprezentuje-li stranu nechávající si v názvu slovo komunistický, patří k nim dodnes.
Vážené poslankyně a poslanci, už to bylo řečeno tolikrát, že je až trapné to opakovat. Ale zdá se, že hodně z vás se to nedotklo, takže ještě jednou: Palach nebyl antikomunista a nemělo by vám vadit, pokud to někdo říká. Vadit by vám mělo jen - ale zásadně - to, že si ho bere do huby normalizační komunista.
