Kypr, malý ostrov zvyklý vyvažovat různé tradice a geopolitické vlivy, asi v roce 2004, když vstupoval do EU, podcenil, jak si svazuje ruce. Nějaký čas to slušně vynášelo. Z toho, že euro Kypr přijal ještě v roce 2008, ovšem už jde hlava kolem.
Ztráta monetární suverenity, to zní abstraktně. To, že o možném pondělním krachu bank ve vaší zemi se rozhoduje ve Frankfurtu, je zatraceně konkrétní. Jenže on ani Helmut Kohl netušil, do čeho vytvořením eura Německo naveze. Dnes Němci mluví o nevděku, ale nedochází jim, že někdo jiný může dostat šok z toho, že jeho garantovaný vklad vůbec není garantovaný. Dnes považují za samozřejmé, že chamtivé vkladatele na Kypru je třeba oholit, před třemi lety ovšem považovali za samozřejmé, že závazky irských bank (včetně 60 miliard vůči hloupým německým bankám) na sebe vezme irský daňový poplatník. Dnes považují za samozřejmé, že všichni mají být víc jako Němci, a nenapadne je, proč se na žádném malém ostrově na světě nevyrábějí automobily. Kypřané, kteří si za mnohé mohou sami, mají jeden oprávněný důvod k pobouření: že si Německo na nich rozhodlo otestovat hypotézu, že Kypr není „systémově důležitý“. Tedy že kolaps jedné malé země a její případný vyhazov z eurozóny neohrožují euro. To se novému vládci/zachránci Evropy může šeredně vymstít.
