Vánoce se pojí s narozením dítěte, což je obecně srozumitelné. Ale Velikonoce připomínají ukřižování (a zmrtvýchvstání), tedy utrpení, jeho smysl a význam. To už je těžší. Evropa na západ od nás má velikonoční zajíčky, my máme pomlázky, ale kam se vytrácí připomínka utrpení?
Vyspělá a bohatá civilizace se snaží utrpení vytěsňovat, ba vymítat. Když se dívá na Filipínce, kteří si zpřítomňují utrpení tím, že se o Velikonocích nechávají přibíjet na kříž, pokládá je za cvoky. Sama si utrpení racionalizuje jako věc zbytnou a nežádoucí – odstranitelnou třeba eutanazií.
Kampak na ni se smyslem utrpení, života a smrti, radostí ze zmrtvýchvstání – s celou symbolikou Velikonoc. To jsou věci tajemství víry, jež management vyspělé civilizace nezajímají. Jestli ho něco zajímá, tak to, jak rozmělnit poznatek, že nějaké utrpení dříve či později čeká na každého z nás.
PETRÁČEK: Smysl utrpení
Kolik lidí u nás vůbec ví, že Velikonoce jsou nejdůležitější křesťanský svátek? Žijeme v civilizaci, která své hodnoty odvozuje od křesťanství, židovství a antiky. Přitom Vánocům říká svátky míru a Velikonocům svátky jara. Nepodřezává si tím vlastní kořen?
