Jakkoli je ve smyslu politické odpovědnosti autorem amnestie Václav Klaus (a prostřednictvím kontrasignace premiér Nečas), zájem o to, kdo byl autorem technických podkladů, je u tak kontroverzní záležitosti pochopitelný. A nebyl to Hasenkopf, kdo by něco iniciativně vynášel. Když LN koncem ledna informovaly o jeho nepřijatém návrhu, odmítl tehdy ještě své autorství potvrdit. Vylézt z ulity ho přimělo teprve obvinění hradního kancléře. Je to demagogie, Hasenkopf je autorem amnestie asi tak, jako je Zeman autorem privatizace – také přece předkládal svou alternativu. A, nezapomeňme, demagogie spojená s vyhazovem z práce.
Více o nejasném autorství amnestie čtěte zde: |
Zatímco amnestie už je neodčinitelnou minulostí, hradní hledání jejích „viníků“ nese rukopis nového prezidenta. Ti, kteří se o politiku začali zajímat teprve nedávno, by si měli osvěžit kauzu Olovo, případ novináře Ivana Breziny, případ ředitele zámku Štiřín, případ šéfa protikorupční policie Šírka a další pomluvy, jimiž Zeman či jeho okolí prosluli. Měly za cíl buď někoho cíleně zlikvidovat, anebo opatřit ex post obětní beránky Zemanových neuváženě vyslovených lží. Ten za ně byl odsouzen jen jednou, v Brezinově případě, a rozsudek zjevně neměl dostatečný výchovný účinek. Odsouzený naopak kazí mládež, konkrétně Blažka a Nečase.
Včera Šlouf, dnes Mynář, kultura však zůstává stejná, takže se zjevně šíří od šéfa.
