Lidovky.cz

Zpověď Ester Janekčové: Estébáci jsou zlí a nevěřím jim

Názory

  18:50
Vím, že nikdy nezapomenu a svým dětem budu stále připomínat zločiny komunismu.

Ester Janečková foto: MAFRA- Viktor Chlad

Moje máma podepsala Chartu 77, když mi byly čtyři roky. Od té chvíle se estébáci stali součástí našeho života. Měli jsme je neustále za dveřmi, sledovali nás, když jsme šli na nákup nebo do školky. Nevěděla jsem přesně, co jsou zač, velmi brzy jsem se je ale naučila rozeznávat. A co jsem věděla přesně – že jsou zlí a nemám jim věřit.

Brzy na to zmizel můj táta. Ani předtím s námi nebydlel, ale celkem často chodil na návštěvy. A najednou byl pryč. Máma mi řekla, že je v nemocnici a že tam za ním malé děti nesmějí chodit. Až mnohem později jsem se dozvěděla, že byl rok a půl ve vězení.
Když mi bylo devět, máma se stala mluvčí Charty. Moje o hodně starší sestry byly v tu dobu už pryč z domu a já zůstavala velmi často sama. Vždycky když máma odcházela k výslechu, nechala mi doma seznam lidí s telefonními čísly. Kdyby se do večera nevrátila, mám jejím přátelům zavolat. Celkem často se stalo, že ji zadrželi na 48 hodin a já čekala… a nikomu nevolala. Je to těžko pochopitelné, ale měla jsem strach, že když někomu z těch lidí zavolám, že se máma nevrátila, že se mi nevrátí už nikdy. Že jakmile to vyslovím, stane se to skutečností. Nebyla jsem statečné dítě, samota mě doslova děsila. Ještě teď, když si na ty noci vzpomenu, cítím ten fyzický dusivý strach.

Občas se stalo, že mi tloukli na dveře. Jednou to byli dokonce uniformovaní policisté. Věděli nejspíš, že jsem sama doma a chtěli, abych otevřela. V tu chvíli jsem dokázala být statečná. Řekla jsem jim přes dveře, že cizím lidem nesmím otvírat a víc jsem se s nima nebavila. Nevím, co bych dělala, kdyby tehdy vyrazili dveře.

Své mámy si moc vážím za to, co dokázala. Za to, s jakou elegancí jim vždy uměla čelit. Jsem ale šťastná, že moje děti nemusí žít ve strachu, že můžou kdykoliv přijít o mámu. Jsem vděčná, že já nemusím být takovou bojovnicí.

Za co ale rozhodně chci i dnes bojovat, je paměť národa. Komunistická strana pro mě totiž vždy byla zločineckou organizací, která zabila a zdecimovala miliony lidí. A komunistická strana je pro mě jen jedna. Trápí mě, že tolik lidí dává ve volbách hlas zločincům.

Autor:
Témata: Charta 77
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.