Dokud měl Jan Fischer díky své relativní popularitě z dob úřednické vlády šanci stát se prezidentem, sponzoři kampaně se jen hrnuli. Tedy ne že by přímo platili, ale podle hesla "slibem nezarmoutíš" se s Fischerem dohodli, že mu s kampaní před prezidentskými volbami pomohou.
Tu miliónem, tam jindy i větší částkou. Jenomže to platilo jen do okamžiku, než se z favorita voleb stal zase obyčejný občan, jenž propásl nejenom svou životní šanci, kvůli které se vzdal i extrémně lukrativního místa viceprezidenta Evropské banky pro obnovu a rozvoj. Přesněji řečeno: pořádně zadlužený občan.
ČTĚTE TAKÉ: |
A tak se z "Honzy, který se nebude před lidmi nikam schovávat" stal Jan Fischer, který se na veřejnosti příliš neukazoval. Jen tu a tam vypustil slib, že se na uhrazení několikamilionového dluhu pracuje.
Možná se pracovalo, možná ne, ale na stavu transparentního účtu to vidět příliš nebylo. A najednou je jasné, že z Fischera bude ministr financí a přijde ono tsunami.
Těžko říci, co je trapnější: ministr financí, který dluží na koho se podívá, nebo člen vlády, k němuž se najednou hlásí i lidé, kteří jej ještě nedávno zatracovali. Že by se se v těchto mecenáších jen pohnulo svědomí, nebo je za tím něco jiného?
Sledovat @Ya_nic
