Mohou si všímat literární podoby romské identity a kultury a výsledky všímání dávat dál. Bohu díky, děje se to, dokonce napříč literárními a metodologickými spory české komunity „lidí od literatury“. Tvar nedávno věnoval celé číslo romské literatuře, do analýz se pustil i velezdrženlivý časopis Česká literatura, ze zcela jiných východisek pak – Radim Kopáč.
Radim Kopáč? Ten přítel všech literárních legrácek, nezávazností, obskurit a marginálií? Ten nepřítel všeho, co se podle jeho soudu tváří v literatuře příliš vážně, natož výchovně, společensky, angažovaně? Právě ten. A i proto stojí za to si všimnout jeho postřehů.
Radim Kopáč vložil úvahu o současném romském písemnictví do své knihy s názvem Na okraj. Poznámky a glosy ke kulturní periferii. Sousedství romologické úvahy je veskrze kopáčovské – naivní básnictví, erotismus v poezii a jeho cenzura, literární pseudonymy a mystifikace, nonsensy a patafyzika, akty ve fotografii… A mezi tím Romové.
ČTETE DÁLE: |
Neuctivé? Ne: Z hlediska tradičního pojetí „velké české literatury“ je to jiný druh okraje. Okrajovost je však stejná. A stejná je i směs sympatie a kritické analýzy, s níž kritik k tématu přistupuje.
Konstatuje bez skrupulí, že romská literatura zatím zůstává jak na okraji pozornosti českého čtenáře, tak na okraji pozornosti romské komunity samé; že toto písemnictví se zatím nestalo novým komunitním tmelem, který by nahradil zanikající ústní tradici; a že esteticky samo dosud těžce zápasí o překonání oné dokumentární, amatérské, buditelské fáze. Dnes může být v jisté spontánní neumělosti shledáván jistý půvab. A zítra?
