Nejdůležitější ale je, co tehdy i dnes říkali zkušení advokáti: Co se divíte, tohle je u nás normální.
V době, kdy dělají kariéru bývalí státní zástupci proslulí výroky o tom, jaké lidi nebo celé kategorie lidí dostanou do tepláků, to možná překvapí, ale vazba má své přesně vymezené důvody. Není žádným „předtrestem“, není přímo úměrná odpornosti žalovaného skutku. A není ani vyšetřovací metodou. Vazba je přípustná jen ze tří důvodů: když hrozí, že obviněný uprchne, bude ovlivňovat svědky anebo bude pokračovat v trestné činnosti. A pro tuto obavu musí žalobci uvést indicie, vágní pocit nestačí.
O vazbě rozhodují soudy. Ale tato rozhodnutí se těší ještě menší veřejné pozornosti než rozhodnutí o vině, takže zprávy o tom, že někteří soudci jsou notoričtí pouštěči a jiní notoričtí zavírači a jiní se bojí jít proti vnímané společenské objednávce, zůstávají jen právnickým folklorem.
Slýcháme, že to, že jsme si na politickou korupci zvykli, neznamená, že by se neměla trestat. Ovšem to, že jsme zvyklí na zneužívání vazby, taky neznamená, že to tak má zůstat. A na vazbu jsou na rozdíl od trafik dost přesné zákony.
