Kopti představují v Egyptě kolem deseti procent obyvatel. Zdálo se, že je to menšina dostatečně velká a nebude muset následovat osud svých souvěrců – nestoriánů v Iráku či jakobitů v Sýrii. Odtamtud se už křesťanské menšiny stěhují do exiluv Evropě či Americe.
Francouzský diplomat, působící na Blízkém východě, napsal (raději pod pseudonymem Jean-Pierre Valognes) už roku 1994 knihu Vie et mort des chrétiens d'Orient (Život a smrt křesťanů v Orientu), v níž předpověděl zánik této prastaré, kulturně kdysi tak významné větve křesťanstva, jež dala dějinám světové kultury ikony i mnišství.
Už jsou tu, noví exulanti.
U nás zatím nenápadně (rozhlédněte se v arabských obchodech, občas uvidíte vzadu nenápadný křížek). Západ bude z jejich přítomnosti profitovat, neboť jsou to ve svých zemích většinou lidé majetnější a vzdělanější. Západ bude díky nim kulturně bohatší, tak jako jej obohatila přítomnost polské emigrace v 19. století či ruské emigrace po bolševickém puči. Ale Blízký východ bude chudší. Po křesťanech zbydou prázdné chrámy a kláštery, které se v lepším případě budou ukazovat turistům.
Křesťanští exulanti z muslimského světa se na Západě potkají s jiným proudem exulantů, totiž leseb a gayů z Ruska, z černé Afriky i z téhož muslimského světa. Těch, kteří se také stávají obětními kozly autoritářských režimů i frustrované lůzy. A také útoky na ně jsou občas „přikrašlovány“ náboženskými hesly.
Někdy islámskými, někdy křesťanskými. Třeba toto sousedství dvou exilů obohatí i Kopty, jejichž církev je vůči lesbám a gayům militantní, jako by tím chtěla soupeřit s islamisty, o jakési duchovní poznání.
