U jejich setkání jsme nebyli, a tak nebudeme tvrdit, že jeden z nich lže, ale můžeme se na ta tvrzení podívat jako na modelové příklady typických výroků, které u nás zaznívají – protože ony opravdu zaznívají.
ČTĚTE TAKÉ: |
I ten nejlépe byrokraticky fungující ÚSTR by byl za současné politické konstelace nevhod. Ten apel na větší pozornost ke zkušenostem „normálních lidí“ za komunismu má silného spojence: vzpomínky na komunismus srůstají se vzpomínkami na mládí.
Od toho, že na mládí vzpomíná skoro každý rád, je jen krůček ke klamnému závěru, že tudíž ten komunismus nemohl být úplně špatný. Tady přicházejí vhod bezhodnotové teorie o tom, že reálný socialismus byl vlastně jen specifickou variantou modernity.
S nástupem Miloše Zemana se dosud nejblíže k politické moci dostali nositelé názoru, že za socialismu tu nebylo tak špatně. A že, řečeno slovy jednoho Zemanova přítele, kdo byl pracovitý a šikovný za komunistů, ten je i teď. Tyhle síly nepotřebují, aby tu byla instituce připomínající, komu tu bylo dobře, za jakou cenu a o kolik líp mohlo být.
