Pro Baracka Obamu by to byl docela trapas. Mohl by pak slýchat, že je na tom hůře než jeho předchůdce George Bush jr., který „koalici ochotných“ pro invazi do Iráku přece jen slepil.
Co se týče Evropy, těžko si vybavit, kdy předváděla větší nejednotu. Německo má skvělé alibi, a sice volby za tři týdny (která země by se hlásila do války těsně před volbami?). Ještě věrohodnější alibi má Británie, jejíž účast zarazil parlament. Té mocnosti, která šla s Amerikou vždy do všeho. Té zemi, jejíž levicový lídr Blair pomáhal v Iráku pravičákovi Bushovi. Jako by se Británie inspirovala Polskem. I Varšava vždy nasadila pro Ameriku všechny své síly, byť by to měla být pouze čest, ale teď premiér Tusk už předem vycouval.
Nepřehlédněte |
Zůstává jako obvykle specifická Francie, která chce – slovy prezidenta Hollanda – potrestat Asada za chemický útok na civilisty. Jeho předchůdce Sarkozy by to neřekl lépe. Jedině Francie chce pomáhat Americe, rozuměj, chce rozvíjet svoji image přítele Arabů (úředně to nazývá středomořské partnerství). Půjde-li do akce proti Sýrii Amerika spolu s Francií, jako bychom se přenesli o čtvrt tisíciletí zpět. Tehdy, při zápasu proti Britům, byla největším spojencem čerstvě zrozených USA právě Francie (jak královská, tak i revoluční). Nyní je jím opět Francie (jak gaullistická, tak i socialistická).
Pokud zůstane Amerika úplně sama, Obamovi se bude přezdívat kůl v plotě. A pokud vycouvá i on, v ústní tradici se stane tím, který tak dlouho hrozil, až se té hrozby sám zalekl.
