Má to samozřejmě háčky, napadne každého. Třeba ten, že soukromé kampaně přinášejí jistou nerovnost. Ne každý kandidát má na ni stejné prostředky. Ale nerovnost přináší i bafuňářské rozhodování o složení kandidátek. A když zákon připouští kroužkování osobností na hlasovacích lístcích, de facto dává soukromým kampaním zelenou.
Je obtížné brojit proti kroužkování, když minule slavilo u voličů takový úspěch. Ale ještě obtížnější je fandit kroužkování a zároveň brojit proti soukromým kampaním. Jistě, jsou případy, kdy soukromou kampaň někdo zneužije, jako třeba zlínský topkař Hamrla, který na plakátu vzbuzuje dojem, že nekroužkovaný hlas je neplatný. Ale to vše by mělo podléhat samoregulačním mechanismům politických stran.
Nepodléhá? Pak možná tady je jádro věci. Když vidíme, s jakými prkotinami se strany dostávají k soudům, místo aby je řešily podle vlastních pravidel (ostravský sociální demokrat Kajnar žaloval vlastní stranu za to, že se nedostal na kandidátku), můžeme o samoregulačních mechanismech úspěšně pochybovat.
To ovšem není chyba voleb ani kampaní, ale těch stran samotných.
