Možná se nad tím nikdo moc nezamýšlel, protože by došel k závěrům, které by se málokomu líbily. Ale jsou jen nezvratnými logickými důsledky chování, na něž si každý z nás reklamuje právo. Ale ty důsledky jsou tu.
Odvrátit je může jen nějaká existenciální revoluce, a to ještě ne s okamžitým účinkem. Nelze jim zamezit, nelze se jim vyhnout, lze je jen akceptovat a přizpůsobit se jim. To nejchytřejší, s čím dokáže přijít trh, ani ta nejuvážlivější reakce státu nemohou víc než dopady zmírnit a rozložit.
Jako by nestačilo, že na nás, lidi vychovávané kulturou k ideálu maximální seberealizace, je dnes kladen více než kdy dřív požadavek zabezpečovat se sám na důchod. K tomu ještě přibývá břemeno péče o víc lidí najednou.
Bude to mít mimo jiné dalekosáhlé důsledky pro ekonomiku. Ta bude reagovat přesunem zdrojů do sektoru péče o staré. Jenže civilizace v posledních stoletích bohatla díky zvyšování produktivity. Potraviny pro všechny dnes stačí vyprodukovat zlomek lidí oproti dřívějšku; na jednoho dělníka Škodovky dnes připadá mnohem víc vyrobených aut než před třiceti lety. Obor péče o staré lidi je z ekonomického hlediska specifický tím, že se v něm s růstem produktivity počítat nedá - individuální lidskou péči nic nenahradí. O to víc se budeme muset ohánět jinde.
