Pozornosti však nemůže uniknout skutečnost, že lékaři musejí odrážet otázky, zda nebyl prezident opilý. Alkoholový folklor pána z Hradu bohužel během sedmi měsíců jeho vládnutí vskutku zlidověl.
Může za to sám Zeman, o jehož blízkém vztahu se špiritusem nepochybuje nikdo. Prezident navíc pečlivě živí pověst bodrého pijana zmínkami o tom, že denně pozvedne šest skleniček vína a tři panáky tvrdého.
Ministr zdravotnictví v demisi Martin Holcát, který veřejnosti pravidelně předkládá informace ze Zemanovy karty nemocí, to v srpnu komentoval slovy: "Myslím si, že to extrémní přísun není. Popíšu vám řadu jiných pacientů, kteří mají trojnásobek, čtyřnásobek."
Připusťme, že po diagnostikování cukrovky spotřeba etanolu na Hradě klesla. Přesto se nelze divit, že se lidé zajímají, zda nebyl prezident při nočním pádu opilý. Zeman totiž nedělá nic proto, aby ze sebe stigma opilce smyl, jeho zlozvyky ho dál ovládají. Co nikomu nevadilo u důchodce z Vysočiny, u hlavy státu ovšem obtěžuje.
A i když si Holcát, šéf lékařského konzilia seskupeného kolem prezidenta, vezme k ruce laboratorní testy a tvrdí "… mohu vyloučit, že tam hrál nějakou roli alkohol…", uvěří mu málokdo. Nezbývá než doufat, že pojem "hradní viróza" jednou navždy zmizí z úřadu společně se Zemanem.
