Bez ironie. Zrušení poplatků je z hlediska financování zdravotnictví legrace, nějakých pět miliard korun. Nelze však jedním dechem tvrdit, že regulační funkci neplnily a že některým lidem bránily v návštěvě lékaře, to dohromady opravdu nejde. Poplatky fungovaly především psychologicky, připomínaly pacientům, že léčba není samozřejmost, kterou „mají předplacenou“.
ČTĚTE TAKÉ: |
Jejich zrušením se podporuje nároková mentalita v populaci, která je už dnes velmi rozšířena. Nejsme tak bohatí jako naši západoevropští sousedé, a přesto máme jednu z nejnižších spoluúčastí. Rodící se koalice jistě potvrdí, že zdravotnictví je podfinancované, a zároveň bude tvrdit, že to napraví, aniž by pacienta žádala o jakoukoli oběť.
Klíč k tomu, proč ti divní Západoevropané platí na dřevo a zároveň to nepovažují za asociální, je třeba v tom, že si (jim) nikdo ani na vteřinu nenamlouvá, že by si odvodem zdravotní daně (povinné pojištění není ničím jiným) cosi předpláceli. Platba za cokoli motivuje k přemýšlení nejen o tom, jestli na dotyčnou věc mám, ale třeba i o tom, jak celý systém funguje a zda je spravedlivý vůči všem subjektům – praktikům, nemocničním lékařům, sestrám...
Koalice vykročila cestou rozšiřování nároků, bude je tedy muset uspokojit, jen zatím vůbec netuší, kde mají hranici.
