Člověk navazující přímočaře na Hlinkovy gardy, na to nejhorší z fašistického válečného Slovenska. Politik, který se od nacistů liší jen tím, že nemá na prvním místě žebříčku nenávisti Židy, ale Romy, mimochodem Tisovým režimem neméně pronásledované a likvidované.
Marián Kotleba se stal županem proto, že po svém začal "řešit" romskou otázku. Romskou otázku, které všechny vláda na Slovensku věnovaly mnohem méně zájmu a úsilí, než by si rozsáhlost a hloubka tohoto problému vyžadovala. Kotleba ne náhodou vyhrál v kraji, kde je romská menšina největší a její sociální situace asi nejhorší. A to proto, že Romové, kteří jsou na samém sociálním dně Slovenska, žijí v částech kraje, které jsou samy o sobě chudé. Kotleba, podobně jako nacisté v Německu v třicátých letech, přišel i s jakousi primitivní formou sociálního programu, ne náhodou připomínající Hitlerovy dálnice.
Kotlebovo vítězství je výstrahou i pro Čechy
Z marginálního politika na okraji politického spektra, jehož strana svízelně unikala zákazům a on sám stál na pokraji kriminálu, se tento čistokrevný slovenský nacista stal vládcem osminy Slovenska. Pokud vám to připomíná nástup maďarského Jobbiku, připomíná vám ho to správně.
Kotlebův úspěch je výstrahou. Pro Slovensko a slovenskou vládu, že romský problém nevyhnije a je mu třeba věnovat mnohem více pozornosti než dosud, jinak Kotleba potáhne brzy z Banské Bystrice na Bratislavu. Je výstrahou i pro nás Čechy, protože jen slepý nevidí, že důvody, které otevřely neonacistovi cestu k moci na středním Slovensku, lze najít na mnoha místech českého pohraničí. Možná ne tak vyhrocené, ale i tam se situace stále zhoršuje a v posledních letech dramaticky. Recepty neonacistů jsou špatné. Ale když jsou jediní, kteří je předkládají, tak se pak nelze divit, že jim část lidí uvěří.
