Kyjev se jich vzdal pár let po získání samostatnosti, což je stvrzeno v tzv. Budapešťském memorandu z prosince 1994. Z něj se ale stal jen cár papíru. Koroze úmluvy započala přinejmenším loni, když byl zjevně nahlodán bod, v němž se všichni tři zúčastnění – tedy Američané, Britové a Rusové – zavazovali k tomu, že nebudou na Ukrajinu vyvíjet ekonomický nátlak. A korunovali to Rusové vpádem na Krym – to asi není „respektování nezávislosti, suverenity a existujících hranic Ukrajiny“, jak se v memorandu píše...
Vše o krizi na Krymu najdete ZDE. |
Ale zpátky k jádru. Těžko říct, jestli by Putina odradilo, pokud by si Ukrajinci svůj nukleární arzenál ponechali. Možné to je. V šachu se úspěšně svými hlavicemi držely obě studenoválečné mocnosti a kůži zachraňují atomové bomby i různým zlotřilým režimům dneška, byť v menším množství. Severokorejci moc dobře vědí, že si každý dvakrát rozmyslí invazi do KLDR, i kdyby se tam děly sebevětší krutosti. Pákistánci jsou si jistější před Indií (a naopak), Izrael před okolním arabským světem a podobný pocit sucha a bezpečí by jistě rád měl i Írán, ať už vůči komukoliv.
Svět bez jaderných zbraní by byl jistě hezký, jak tady v Praze před necelými pěti roky snil Barack Obama. Ale realita je holt realita.
