Artforum sídlí tam, kam v čase baroka vyšoupli za hradby dobové „alternativce“, tedy evangelíky. Na přesně opačném rohu téhož bloku stojí památník od Dušana Jurkoviče, jednoduše elegantní neoklasická architektonizace pamětní desky se jmény slavných absolventů prešporského evangelického lycea - od Kollára, Šafaříka a Palackého přes Štúra až po Štefánika.
V Artforu, centrále současných slovenských alternativců, jsem nakonec místo nejnovější literatury nakoupil zase „starou“, několik svazků Knižnice slovenskej literatúry, kterou vydává Kalligram. Mimo jiné i toho Štúra, do svazku jehož díla zařadil editor Rudolf Chmel i spis Slovanstvo a svet budúcnosti - onen pro budoucnost zatrolený spis o potřebě pozvat Rusy do střední Evropy...
U pokladny bylo lze přidat do košíku i placky s přeškrtnutou hlavou současného premiéra či s nápisem Nevolím Fica! Ptám se slečny pokladní: A je to možné, že by nevyhrál? Usmála se smutně: Byl by to zázrak. Pak se usmála ještě smutněji: Ale aspoň na tom pak budeme stejně.
Vzpomněl jsem si na slečnu pokladní po prvním kole slovenských prezidentských voleb. Že by se zázrak přiblížil? Ale pak jsem si vzpomněl na loňské české prezidentské volby. Na tu smršť lží a pomluv, kterou „levicový“ prezidentský kandidát za účasti ultrapravice vychrlil před druhým kolem na svého oponenta. Že oponentův otec byl kolaborant. Že oponentově ženě vlají doma nacistické prapory. Že oponent vlastně neumí česky. Kéž je oponent současného „levicového“ kandidáta na Slovensku lépe připraven na bombardování hnojem, než byl loni Karel Schwarzenberg.
