Hlavně je třeba odlišit, nakolik šlo o Kiskovo vítězství a do jaké míry o Ficovu prohru. Byť ve výsledku je to pochopitelně totéž, důležité je to pro hledání příčin malého volebního zemětřesení u našich východních sousedů. Slovenskému premiérovi se v předchozích parlamentních kláních dařilo vcelku pohodlně drtit opozici, teď byl ale v jiné situaci. Přestože po prvním kole vedl, ve vzduchu se vznášela obava, že to na finále nemusí stačit. Fico tedy jen místo lákání svých jistých voličů a nabízení růžových receptů víc než dřív přiklonil k útokům na svého soupeře. A právě negativní vnímání jeho kampaně může být jedním z důvodů, proč to nakonec slovenští voliči naházeli jeho až idealisticky vykreslovanému soupeři.
ČTĚTE TAKÉ: |
Anebo se prostě lekli toho, že koncentrace moci ve Ficových rukách by byla až moc velká. Je něco jiného, pokud i na Bratislavském hradě sedí jen jeho člověk, anebo pokud je to on sám osobně. A především – Kiska zjevně zafungoval jako konečně věrohodná opozice vůči válcujícímu Směru. A to přesto, nebo možná právě proto, že je politicky nepopsaným listem.
Na vítězství ve volbách tohle všechno stačilo. Tím ale vše teprv začíná. Ficovým vítěstvím by se nejspíš vychýlilo těžiště moci od premiérského křesla k sídlu prezidenta. Takhle ale čeká Slovensko politický vývoj ještě mnohem barvitější.
