Působil tak normálně a přirozeně, že policii až po notné chvíli došlo, že propaguje podvratný samizdat. Ale ještě téhož roku skutečně vyhrála pravda a láska, jakkoliv se tomu dnes lidé posmívají.
Svátek práce si přesto udržuje jaksi komunistický odér, byť už není proč. Jako bychom zapomínali, že zemí nejvíce uctívající - až fetišizující - pracovní výkony je tvrdě kapitalistická Amerika. U nás to je, tak jako se vším, ošidné. Vládnou nám dvě party hlásící se k práci. Jedna se chlubí heslem „Nejsme jako politici, makáme“, ale v praxi se jako politici chová. Ta druhá hájí „lidi práce“, ale víc než na práci jako takovou sází na odbory, sociální dávky a podpory v nezaměstnanosti.
Jestli se láska a práce někde protínají, tak v solidaritě. Ale říkejte to v době, kdy vládní škrty zápasí s nároky a dávkami pro voliče.
