Politici evropského mainstreamu očekávají oslabení a vnucují nám jako výhodu to, že pokud zvítězí uskupení A, bude předsedou komise její člověk, pokud skupina B, pak její. Co je na tom probůh v demokratickém systému za revoluci? Nic.
Pokud v kterékoli evropské zemi zvítězí strana přátel velkých uší, stane se její předseda samozřejmě premiérem a dělá, co slíbil. V EU a EP to tak dosud nebylo a hned tak nebude, velké evropské strany už se domluvily na tom, že se domluví, a volby nějak přečkají... Z toho si mohl leckterý volič učinit závěr, že nemá cenu se vůbec obtěžovat.
Další odpuzovadlo je pokrytectví mainstreamových stran. Tématem letošních eurovoleb jsou přistěhovalci – na nich se profilují různé strany, které hlavní proud někdy právem, jindy neprávem označí za extremistické. Tak jo, ale jaké je „evropské“ řešení problému imigrace? Strany většinově mlčí, tématu se vyhýbají s nadějí, že stačí voliče peskovat. A takový postoj má v někom vzbudit nadšení pro volbu?
Zamlčovaný slogan letošních eurovoleb by mohl znít: Pojďte k volbám, nic se nezmění.
