Všechno další hodnocení, glosátorů politiky a zejména voličů, pak vyplývá do značné míry z emocí, v závislosti na míře naivity, cynismu či volby menšího zla.
Je to takřka na den přesně dvanáct let, co Jan Kasl, poté co se nedostal do vedení ODS, ze strany vystoupil a tři dny poté ji označil za “stranu zlotřilců a demagogů”. Teď, opět krátce před volbami, poté co se nestal vládcem kandidátky pražského hnutí ANO, označuje bývalé kolegy za ”partaj rozvědčíků”. Co si s tím Panem Neohroženým počít?
Pro jedny bude hrdinou, který odmítl spolupracovat s hnusnými “rozvědčíky”, tak jako tehdy se “zloději a tuneláři”. Pro druhé však pokryteckým kašparem, jenž ještě nedávno v dresu ANO rozdával koblihy a pár minut poté, co přestal být lídrem, na bývalé kumpány lije kýble špíny. Proč na to nepřišel dřív, než s ním ANO vyrazilo dveře?
Ti první zavolají “Díky mu, že nedělá zlodějům ani estébákům fíkový list”. Ti druzí připomenou, jak se nechal za ODS jmenovat primátorem, aby z partaje krátce před příštími volbami vystoupil a veřejně ji označoval za vtělení všeho zla. Chtěli byste s takovým člověkem spolupracovat - obzvláště v politice, která je na kompromisu postavena?
Pražané a jejich partaje teď stojí před dvěma zajímavými otázkami. První: Je to dobré v pověsti Jana Kasla - nekrade, nekorumpuje, městu rozumí - stále silnější než to špatné - je nevěrohodný a neloajální? Autor glosy neskrývá, že mu Kaslovy veletoče vůbec nevoní. Ale zároveň připomíná: na příkladu Jiřího Pospíšila je vidět, že většinový volič si s názorovou integritou politika a jeho loajalitou ke kolegům hlavu neláme. Naopak.
Z tohoto poznání pak vyplývá ona druhá otázka: Je v metropoli ještě nějaké uskupení, které stále nemá jasného lídra a které by mohlo po Kaslovi skočit? V roce 2002 Jan Kasl se svým projektem Evropští demokraté pohořel, ale letos jsou síly v hlavním městě mnohem roztříštěnější. Jan Kasl to stoprocentně bude chtít ještě zkusit. Jen stále nevíme, zda to bude chtít ještě někdo zkusit s ním.
