Tenhle nápad prý nepraktikuje už na světě vůbec nikdo kromě Kuby a ČR, a u nás už jen dobíhá. „Rovnost“ tuhle výhodu ženám sice sebrala, ale přesto jsou z pohledu prosté matematiky zvýhodněny – poberou za dobu konzumace důchodu daleko víc než muži. Ti sice dostávají větší důchod, protože odváděli mnohem víc, ale zase stačí umřít hodně brzy.
Měli bychom raději podporovat odpovědné rodičovství obou partnerů – protože ti společně vychovávají příští daňové poplatníky. To je nesporně pravda – nicméně takový poplatník se musí nejdřív narodit. A dětí je čím dál méně a ženám se nevyplácejí nejen finančně (stejně jako mužům partnerům), ale především společensky (žena mateřstvím nezíská v tomto světě zaměřeném na výkon, věčnou krásu, kariéru a finanční úspěch vlastně vůbec nic).
Když lze veřejně „argmentovat“ tím, že potomstvo dokáže „přivést na svět každá fena“ a „porod z ženy matku ještě nedělá“, pak mateřství přestalo být hodnotou samo o sobě. Přitom se jaksi zapomíná, že těhotenství není samozřejmost a žena jím i porodem riskuje smrt i zdravotní následky, mnohdy na celý život. A že mezi lety 2002 až 2007 u nás zemřelo „jen“ 78 žen a přitom se narodilo 730 tisíc dětí, podle mého nijak neumenšuje výjimečnost tohoto aktu.
Muž dítě neporodí, i kdyby se rozkrájel, zato ho může na ženě vysoudit. Redukovali jsme graviditu a porod na víceméně banální zdravotní komplikaci, u které je důležitý porodník, nikoli rodička. Stovky let osvědčené vzorce chování žen i mužů přestávají fungovat. Možná ženy ani žádným bonusem k důchodu nepřimějeme k tomu, aby preferovaly mateřství – potom ale v matematicky spravedlivém světě můžeme v klidu vyhynout. Anebo děti budou rodit jen ženy, které „společensky“ nemají co ztratit – a to pravděpodobně není cesta, jíž bychom se chtěli ubírat.
