Lidovky.cz

Názory

PUTNA: Růže v počítači

PRAHA - Z keře popínavé růže ustřihl jsem si snítku do vázy u počítače. Když začala opadávat, jak jest přirozeností růže, sneslo se několik okvětních plátků přímo do klávesnice. Jaké protikladné setkání – růže a klávesnice. Ale vždyť to je odvěké setkání: růže a písmena.
  16:25

Ze všech textů světové literatury, od středověkého Románu o růži přes Goethovu Růžičku až po Ecovo Jméno růže, vybavil se mi epitaf Rainera Marii Rilka: Růže, jak čistý protiklad.

Rozrušen tím poetickým protikladem, vyšel jsem do zahrady, kde v altánu čekala hromádka rozečtených knih. Mezi nimi David Hume, Dialogy o přirozeném náboženství, které loni vydal česky Dybbuk. Kniha pokládaná za nábožensky neuctivou, vlastně se však jen pokorně tázající, co vlastně můžeme vědět. A hle, po Humovi se pomalu šine hlemýžď. Hlemýžď na Humovi! Jak čistý protiklad! Co by na to řekly postavy platónského dialogu, diskutující o možnostech poznání Boha skrze tento svět či skrze rozum? O čem svědčí takový úkaz? O Bohu, nebo proti Bohu?

Rozrušen tím poetickým protikladem, vsedl jsem na kolo a jel mezi vesnicemi. Na bráně jakéhosi zemědělského podniku uzřím tajemné slovo: Sepedan! Není to název firmy, neplyne z něho, co tu vyrábějí; to zůstane tajemstvím. Je to název firmy, která to tu hlídá. Ale v mysli se vynořilo slovo Sepandán, což je postava z knihy Věry Linhartové Přestořeč (1966). Sepandán je bytost, která ostatním svou tichou, ale intenzivní přítomností rozhazuje ustálené představy o světě. Sepandán se mu říká podle francouzského „cependant“ – „přestože“, „a přece“.

Růže v počítači, hlemýžď na Humovi, Linhartová na bráně: přestože ty jevy vypadají nicotně – přece se v nich zračí šance letního zpomaleného času: vidět „čisté protiklady“.

Jak to píše Sepandán u Linhartové: „Pevné obrysy věcí se smršťují.“

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.