Představa Škromacha jakožto vlajkonoše politické nekulturnosti („lidovosti“) sedícího na Hradě je úsměvná. A snad i natolik fantaskní, že ji nelze brát vážně. Je to jakýsi Zeman bez toho pozitivního, co ještě v prezidentovi zbývá. V době populistických - pardon, nepolitických - spodních proudů se tu už ale neradno divit ničemu.