Pomáhá si k tomu i rétorickou zdatností a nejinak tomu je v nynější přetahované o služební zákon. Zjevné potěšení mu dělá hlavně slovní spojení „úřednická šlechta“, které si v posledních dnech oblíbil natolik, že ho opakuje ve svých kritických výstupech před kamerami, mikrofony i diktafony novinářů.
Předně: služební zákon v podobě, v jaké je nyní zkostruován, v sobě opravdu skrývá jednu velkou časovanou bombu. A tou je zabetonování státní správy a vymknutí úřednictva kontrole – jakákoliv další zvolená politická garnitura by s tím už prakticky nehnula. A je tedy dobře, že se Miroslav Kalousek ozývá, zvlášť pokud občanští demokraté až na pár výjimek zjevně nehodlají opustit svoji nově oblíbenou disciplínu - házení ručníku do politického ringu.
Ale zpátky ke Kalouskově „úřednické šlechtě“. Je příznačné, že když se v našich končinách hledá co nejsrozumitelnější hanlivé označení, sáhne se často k nositelům modré krve. Je ale zvláštní, pokud se šlechtou v pejorativním významu ohání předák pravicové strany, v jejímž čele navíc stojí „kníže“.
Ale což. Zdejší šlechta už zažila leccos. Odebrání titulů po vzniku Československa i pokus o finální zdecimování po únoru 1948. Byť dopadla mnohem hůř, než zdejší barokní památky, které se také staly terčem lingvistických náletů – díky „podnikatelskému baroku“, neboli symbolu stavebnického nevkusu polistopadové éry.
