Domov Liběchov je podle všeho ztělesněním toho nejhoršího z naší ústavní péče: barák na kopci obehnaný zdí, do jehož útrob nikdo nevidí a kde se dějí divné věci. Věci natolik divné, že je (naštěstí) jezdí prověřovat ombudsman i školní inspekce. Věci natolik podivné, že vyžadují okamžitý zásah. Jenže pokud ministerstvo školství nemá důkaz „závažného porušení právních předpisů“, tak zasáhnout nemůže? Uf. Je tohle ta správná definice „zabránění politickému vměšování?“
Název Dětský domov se školou, základní škola a školní jídelna neupřesňuje, o co ve skutečnosti jde. Až do chvíle než zjistíme dodatek školské zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy. Tedy žádná nedělní škola, ani útulný dětský domov. Naopak, zařízení pro silně delikventní děti v pubertě, které potřebují krom dobré péče jasný a přísný řád. Děti, které sem poslaly soudy z diagnostických ústavů a u kterých jsou opakované krádeže tím nejmenším přestupkem. Jeden příklad pro pochopení: za rok 2012 nabralo třicet žáků dohromady 3335 neomluvených hodin.
Až posud se nedivme, že v Liběchově vládne přísnost: ačkoli jde o školu a domov, je to také represivní zařízení, včetně regulovaných vycházek i civění na televizi. Jak se řekne česky vězení, které nemá mříže?
Jenže mezi přísným řádem a nepřiměřenou tvrdostí je velký rozdíl. Pokud na nepřijatelné podmínky pravidelně upozorňuje ombudsman i Česká školní inspekce, mělo by se ministerstvo začít hýbat. Pokud soudy a ředitelé pasťáků (pardon, diagnostických ústavů) již několik let odmítají posílat své mladé lumpy do Liběchova, je nečinnost úřadu nepochopitelná. Domov má kapacitu 40 míst, ale v roce 2011 zde bylo jen dvacet dětí, předloni pouhých čtrnáct, teď má podle všeho ještě méně svěřenců. Postoj „Ať si to šéf vyřeší“ lze možná pochopit ve firmě nebo v armádě, ale u dětí, jakkoli problematických?
Úřední přístup „V Liběchově máme problém, za tři roky bude konkurs, tak to třeba bude lepší“ by měl každého vyděsit. O děti jde přece až v poslední řadě.
