„Zůstáváme přáteli s ruskými lidmi, odmítáme však imperiální politiku Kremlu. V ruském politickém systému navíc města nejsou skutečně samosprávnými orgány, které by na politice vlády byly nezávislé,“ vysvětloval primátor. Ve světle tohoto výroku pak vypadá dost divně, když má být partnerství obnoveno v okamžiku, kdy Rusko stáhne vojáky z Ukrajiny a přestane dodávat zbraně separatistům.
To pak už panu primátorovi a jeho spoluvládcům nebude vadit, že města v Rusku nejsou spravována „skutečně samosprávnými orgány“? No, když to nevadilo ještě předevčírem...
Takovéhle směšnohrdinské akty postrádají logiku, spřáteleným ruským lidem nijak nepomůžou a imperiální politiku věru neovlivní. V ruských městech se to nejen nedovědí, ale nepohne se tam ani lísteček. Politik Hudeček potřeboval „něco udělat“, mlčení mu nestačilo a na příležitost, kdy by jeho protiputinovská aktivita byla funkční, čekat nechtěl.
Když se politici chovají jako ztřeštění baviči, nemohou se divit, že je nikdo vážně nebere. Ale možná pana primátora hrubě podceňujeme a má vše promyšlené, takže až ruská vojska a zbraně opustí Ukrajinu, bude následovat další ultimatum: Obnovení družby nastane, teprv až moskevská a pitěrská samospráva bude konstituována podle notiček páně Hudečkových.
To je věru státnický postoj, tleskáme a navrhujeme, nechť si pana primátora čtenář sám umístí na škále politiků někam mezi Vladimíra Putina a kadeta Bieglera. Moskvanům bychom na usmířenou mohli slíbit, že jim pana primátora na čas půjčíme. Může ukázat, jak taková „skutečná samospráva“ vypadá.
