Dva a půl roku jsou v politice dlouhá doba, ale přeci jen... Dnes je Hollande nejméně oblíbenou hlavou státu v novodobé francouzské historii. A Sarkozy zahájil pokus o velkolepý návrat. Vystoupil v televizi a ve čtvrtek uspořádal velké shromáždění na předměstí města Lille. Sledujeme počátek dalšího „zázračného“ návratu?
Na to je pochopitelně ještě příliš brzy, nebylo by to ale v politice nic divného – ostatně stačí se rozhlédnout i u nás. Kdo by si po potupném úprku Miloše Zemana po prohraných prezidentských volbách z roku 2003 vsadil na to, že o deset let později triumfálně vkráčí na Pražský hrad jako první přímo zvolená hlava státu? Kdo by čekal, že se Miroslav Kalousek dokáže otřepat ze všech nařčení, afér a politických přešlapů a dnes být de facto lídrem pravicové opozice?
K TÉMATU: |
Ale pojďme dál. Je možné, že se u nás dočkáme ještě nějakých „naprosto vyloučených“ politických comebacků? Splní se nakonec sen všech zbylých příznivců Václava Klause? Anebo se snad na scéně opět zjeví Mirek Topolánek či snad někdy i Petr Nečas? To všechno dneska zní samozřejmě zcela nepravděpodobně. Ale kdo by si v roce 1998 vsadil na Miroslava Kalouska, když opouštěl křeslo náměstka ministra obrany?