Před 25 lety se v šachu držely dva bloky, vybavené zbraněmi schopnými vyhladit lidstvo, a považovali jsme to za danost na věčné časy. A přece stačila jedna nahodilá poznámka východoněmeckého soudruha Schabowského, jedno drobné upřesnění, že jeden byrokratický krok začne platit ihned, lidé vyrazili ke zdi a symbol té zničující síly i danosti padl.
Přelomová událost z 9. listopadu 1989 fascinuje tím, že k ní nebylo třeba ani rozhodnutí všemocného vládce, ani mezinárodní summit, ba ani červená telefonní linka. Byla ukázkou vzácného dějinného okamžiku, kdy někdo události jen tak pustí. Je k tomu zapotřebí odhodlaných lidí, kterých bylo tehdy v NDR dost, a osvíceného lídra velmoci, který se vzdá použití síly.
Tím lídrem byl Michail Gorbačov. Kdo má pro něj dodnes slova posměchu za to, že nikdy nepřestal být komunistou, ať si při pohledu na Putina a obnovenou ruskou sílu uvědomí, jak krátké historické okno roku 1989 bylo. To už náhoda nebyla. Buďme za to dějinám vděčni.
