Máme tedy v den, kdy podstatná část populace, zcela v duchu hluboké tradice, řeší kocovinu, mít od politiků pokoj? Ne. Proč? Je to svátek státu, a proto by nebylo od věci, aby v tenhle den nějaký státní činitel občanům něco vzkázal.
Když se nechce prezidentovi, může to být premiér nebo někdo jiný z nejvyšších ústavních činitelů. Řeknete si, koho zajímají projevy těchto nudných a prázdných mužů bez nápadu (žena mezi nimi momentálně není)? Asi nikoho, ale jak říká lidová moudrost – i slepé kuře někdy najde zrníčko. Navíc můžeme doufat, že zas někdy budeme mít politiky, kteří budou pro nás občany inspirací.
Prezident Zeman se nešťastně pokusil podvakrát obnovit tradici, kterou nepamatuje a kterou evidentně není schopen naplnit – vánoční projev je žánr zjevně se míjející s jeho povahou. Tradice novoročních projevů je kromě toho delší a s výjimkou Zemanových okýnek pro většinu populace naprosto přirozená. Proč ji nenaplnit v demokratických časech a v den, kdy oficiálně slavíme státnost.
On by ten projev byl i pravděpodobně jediným připomenutím svátku, komunističtí prezidenti v ten den také účtovali a Václav Havel nám naplno řekl, že naše země nevzkvétá.
První leden je pro podstatnější sdělení vhodnější než oslavy spasitelova narození. Hledání střízlivého východiska první den roku je vhodné pro jednotlivce i pro stát. A pokud by příští prezident nechtěl navazovat na vánoční sebepropagaci Miloše Zemana, nabízí se první leden jaksi přirozeně.
Jistá společenská objednávka po nějakém novoročním poselství je též patrná z vtipu, který předvedla jedna z televizí, když avizovala projev Karla Gotta.
Svátků státu, a tedy příležitostí oslovovat občany, mají politici pochopitelně víc, avšak proč nechávat jednu tradici planět, zvlášť když nikomu nepřekážela. Novoroční projev by nám přinesl i další výhodu, bylo by třeba o čem přemýšlet, debatovat i v případech, kdy by prezidentův „tradiční“ projev nestál opět za nic.
