Lidovky.cz

Ovčáček je jako šikanovaný šplhoun. Ani Husákovo okolí nebylo tak ubohé

Názory

  19:19
PRAHA - Už měsíc sledujeme frašku s hledáním usvědčujícího článku, jehož autorem měl být Ferdinand Peroutka. Ten čtyřicet let po své smrti stanul před soudním tribunálem, jehož složení a konání vypadá jako z Haškovy humoresky. Nebo spíš jako z Gogola.

Sherlockové. foto: aTeo.cz

Nejprve starý guberniální rada vyloví ze své alkoholem poničené paměti zmatenou vzpomínku na dávnou četbu, překroutí ji, vyleze mu fantasma, kterému se možná už diví i on sám, ale možnost, že by svá slova vzal zpět, je ještě vzdálenější než představa, že by třeba začal běhat (což po něm opravdu nechceme).

Hledá se Peroutkův text, den 21. Ovčáček pátrá jen ve volném čase

Když potom liberální šťouralové a jiná škodolibá kavárenská havěť chce, aby si vzpomněl, kde na to přišel, dostanou jeho subalterní lokajové úkol najít, ve kterém koutě jeho silně obnošené mozkovny se to vzalo. Oni sami nejspíš na to hledí s vyděšeným zrakem, neboť jméno Peroutka jim do té doby nic moc neříkalo a nyní mají za úkol stát se na něho experty. Je to asi stejný úkol, jak by se měli stát znalci třeba mozkové chirurgie.

Kdyby to nebylo tak trapné, bylo by to opravdu komické. Jde o chronický důsledek propadu prezidentského úřadu na nejnižší úroveň. Snad ani Husákovo okolí nepůsobilo tak uboze - aspoň o něm nic moc nikdo nevěděl a on sám se propadal do své tragičnosti, z níž nevydával příliš signálů.

Nyní tady máme v přímém přenosu groteskní představení, jehož aktérem je kromě neovladatelného golema figurka jeho tiskového mluvčího, která by v normálním prostředí byla předmětem posměchu a lítosti.

Představte si ho jen ve školní třídě. Čím by tam byl? Šikanovaným šplhounem, kterého by se humánněji založení spolužáci museli z lítosti zastat, ale ve skutečnosti by dobře věděli, že je to neskutečný pitomec. Každý z nás nějakého takového zná a teď to jeden dotáhl na Hrad.

Peroutkova vnučka: Ovčáček by měl hledat článek a nepronášet osobní soudy

Tento mladík, jenž se má stát zkoumatelem etiky v nejobtížnější chvíli národní existence, se ještě nedávno živil způsobem, nad kterým by Peroutka povytáhl obočí. Jeho zapálená činnost v obskurní tiskovině Haló noviny, která je dnešní obdobou fašizujících plátků první republiky, ho činila kandidátem na aktivistického pisálka, jenž za okupace udělal kariéru jako Vajtauer, Lažnovský či Krychtálek. Jména, která mu nejspíš nic neřeknou, ale mohl by se v rámci svého nařízeného samostudia na ně mrknout.

Kdyby v něm zbyla trocha soudnosti, možná by se v nich poznal. To v Peroutkovi ani náhodou.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.