Jenomže v posledních měsících a týdnech se lze od Jana Petránka dočíst, na blozích pro Českou televizi či jinde, například takovéto výroky: „Protiruská politika, kterou praktikuje Evropská unie v německé režii, ale pod taktovkou nadnárodních tvůrců koncepcí světového vývoje... Kreml ví, že ustupovat už nemá kam.“ Či že Krym je „ruský strategický klenot“ a že „Putinův vpád na Krym byl obranný tah“. Či že „Německo potřetí začalo světovou válku, jen trochu jinak.“ Jinak řečeno – i Jan Petránek se přidal k těm, kdo u nás papouškují teze propagandy ruského režimu, kořeníce je navíc spikleneckými teoriemi.
Je to nevýslovně smutné a těžko vysvětlitelné. U mnohých z těch, kdo se zapojili do Putinova propagandistického tažení, to lze celkem snadno objasnit frustrací, komoušstvím, hloupostí, primitivním antiamerikanismem, penězi nebo kombinací toho všeho. Ale jeden z doyenů české žurnalistiky, který už nemá ničeho zapotřebí a který toho tolik ví o sovětském režimu i o starších ruských dějinách?
„Třetí světová válka“ je také jednou z figur Putinovy rétoriky. Ale již ta reálná válka informací, ve které bojujeme, nemilosrdně prověřuje duchy a charaktery. Ani věk, ani zkušenost, ani statečnost v předchozích válkách s prolhanými režimy zjevně nejsou zárukou, že člověk nepodlehne a nepopře všechno, čím býval.
